e 13. století stála na vysokém skalnatém kopci nad řekou Dunajec dřevěná a hliněná strážní věž, kde našel útočiště Boleslav Cudný se svou manželkou Kingou při útěku před tatarským vpádem. Na přelomu třináctého a čtrnáctého století byla v severní části komplexu postavena na skále volně stojící kulatá věž a brzy poté, pravděpodobně za vlády Kazimíra Velikého, byl vrchol kopce obehnán kamennou zdí silnou přes 2 metry. Areál byl rozdělen na horní a střední hrad zdí probíhající přes nádvoří.
Brama wjazdowa na dziedziniec podzamkowy, fot. ZeroJeden, V 2001
Věž se nacházela uvnitř prostředního hradu a v horním hradě byla podél západní části obvodové zdi postavena obytná budova. Ve východní stěně středního hradu se vedle věže nacházela vstupní brána. Hrad byl tehdy královským majetkem a vzhledem ke své hraniční poloze patřil k řadě hradů chránících stát z jihu. Sídlil v něm starosty. Několikrát za dobu své existence byl hrad zničen při nájezdech a obléhání.
V patnáctém století došlo k dalšímu rozšíření, při němž byla u stávajícího vchodu postavena vrátnice s padacími dveřmi a druhou linií hradeb rozšiřujících zámecký areál směrem na východ. Nová vstupní brána byla umístěna v jižní části nové zdi, byla zesílena vrátnicí zabírající jihovýchodní nároží. Své sídlo zde získal Zawisza Czarny, když se ujal starosty Spiše.
Při modernizaci v 16. století byl prostor pod hradem obehnán zdí, čímž vznikl rozlehlý dolní hrad, na místě zbořené věže uprostřed hradu vyrostly hospodářské budovy. Před polovinou
fot. JAPCOK, VII 2002
sedmnáctého století proběhla poslední přestavba starostou Czorsztyn Janem Baranowským, který zmodernizoval obranný systém, rozšířil obytnou část horního hradu a hospodářské budovy dolní části hradu. Stávající budova u vstupní brány do středního hradu byla nahrazena čtyřpatrovou věží bránou přizpůsobenou pro použití dělostřelectva. V roce 1651 byla tvrz dobyta během selského povstání vojsky pod velením Alexandra Kostky Napierského. První pokus o dobytí hradu polskou armádou starosty Mikołaje Jordana se nezdařil, brzy poté vyrazila druhá výprava. Hrad byl dobyt a vůdci vzpoury byli odsouzeni k trestu smrti.
Během švédské potopy se na hrad v roce 1655 uchýlil Jan Kazimierz, zanechal zde korunní pokladnici a poté odešel do Głogówku.
Později zde byly prováděny stavební práce, ale pouze rekonstrukčního charakteru. V osmnáctém století hrad zchátral a byl dán do dražby rakouskými úřady. V roce 1819 jej koupila rodina Drohojewských.
Na konci dvacátého
Drzeworyt, Tygodnik Powszechny 1882 ze zbiorów Biblioteki Instytutu Badań Literackich PAN
století zde byly zahájeny konzervační práce, které v současné době stále probíhají, ale hrad je již částečně přístupný veřejnosti.
Vypnout 3D
13. století stála na vysokém skalnatém kopci nad řekou Dunajec dřevěná a hliněná strážní věž, kde našel útočiště Boleslav Cudný se svou manželkou Kingou při útěku před tatarským vpádem. Na přelomu třináctého a čtrnáctého století byla v severní části komplexu postavena na skále volně stojící kulatá věž a brzy poté, pravděpodobně za vlády Kazimíra Velikého, byl vrchol kopce obehnán kamennou zdí silnou přes 2 metry. Areál byl rozdělen na horní a střední hrad zdí probíhající přes nádvoří. 
